Bude ze mě vysokoškolačka

30. června 2018 v 16:38 | liebeN |  Poznatky z vysoké školy
Mám strach.

Možná zbytečně brzy... Ale mám.



Právě se nacházím v průchodu mezi dvěma obdobími. Gymnáziem a vysokou školou.


Co se týče GYMNÁZIA:

Do výše zmíněného ústavu jsem docházela osm let, nesnášela jsem téměř všechny profesory a většinu spolužáků. Spoustu situací jsem nedokázala úplně dobře zvládnout. Myšlenkou jsem se upírala k jedinému východisku. K maturitě.

Trpělivě jsem přežívala rok po roku, už už abych šla na vysokou. Těšila jsem se. Chtěla jsem se o maturitě a vysoké škole neustále bavit. Nikdo jiný nechtěl.

Konečně přišla oktáva, můj spásný rok. Byla jsem pevně rozhodnutá pořádně se do toho opřít, abych se pak nemusela stresovat s věcmi, jako je kupříkladu maturita v září. Ze začátku se mi dařilo. Učila jsem se každý den, pravidelně jsem si opakovala. Měla jsem ze sebe radost.

Pak jsem si zlomila nohu. Měsíc doma. Už žádné učení. Rehabilitace. Zasedlí učitelé.

I přes všechny nepříjemnosti můžu říct, že oktáva byla z těch osmi let nejzábavnější a nejzajímavější. Možná je to tím, že být "profesně nejstarší" je zkrátka hezké. Výlet do Prahy, stužkovák, maturitní ples, majáles... To vše, ač to byly zkušenosti poměrně stresující, jsem si opravdu užila.

Odmaturovala jsem bez problémů. Jak ústně, tak písemně. Na vysoké školy jsem si podala sedm přihlášek. Všude mě vzali. V tomto krátkém období jsem byla neskutečně šťastná. A navíc jsem si uvědomila, že jsem za těch osm let psychicky vyrostla. A že kdybych měla celé gymnázium opakovat, zvládla bych se se spoustou situací vypořádat mnohem lépe, než jak jsem se s nimi vypořádala.

Ale to jsou zkušenosti.



Co se týče VYSOKÉ ŠKOLY:

Jsem přijatá na dvouoborové studium, na které jsem si přála jít pomalu od tercie. Jak jsem již řekla, když jsem zjistila, že mě přijali, byla jsem nehorázně šťastná. Dokonce jsem měla radost i z vyplňování všech formulářů, dotazníků, z vyřizování studentské karty...

Pak to opadlo.

Nastoupil strach. Strach z neznámého.

Písemky se nemusíte bát, protože když se naučíte, víte co v ní bude. Maturity se nemusíte bát, protože informace o jejím průběhu dostanete. O životě nevíte nic. A to mě děsí.
Právě proto, že jsem studovala na jedné škole osm let, nebylo prakticky čeho se bát. Rok proplouváte, vysvědčení, další rok, vysvědčení... Celých osm let.

Puf!

A najednou nic není jisté. Už nikdy nebudu mít tak pevnou jistotu. I to je jedna z věcí, kvůli které mi bude gymnázium chybět. Přesto bych se tam však už nevrátila.

Zápis mě teprve čeká. Bydlet budu na koleji. Předměty si můžu procházet - ale to člověka jenom víc znervózní.

A tak mě napadlo, že když se vypíšu, když si vyleju srdíčko, mohlo by se mi ulevit. Času habaděj, začátek vyučování v nedohlednu.

Co víc si může úzkostlivá introvertka přát?
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Jeife Jeife | E-mail | Web | 30. června 2018 v 17:09 | Reagovat

Mam ta sebou prvni rok na vysoky, fakt se toho neboj :)
Ceka tu spousta vyhod, dost volnyho casu kdy se nemusis ucit. Omluvenky neresis, muzes si prijit a odejit jak chces. Snad jedinou nevyhodou je pozadavek par ucitelu 80% dochazka ... ale celkem to chapu, kdyz se vidime treba jen 10x :)

2 liebeN liebeN | Web | 30. června 2018 v 20:26 | Reagovat

Páni, díky :D
Nečekala jsem, že by na to někdo odpověděl, navíc tak rychle :D
Rozhodně děkuju za podporu, moc si toho cením a dává mi to dobrý pocit :)
Je mi jasný, že to nejspíš taková hrůza nebude, ale můžu si to říkat stokrát a stejně, dokud si to nezažiju, bude ve mně hlodat stres. Jako před maturitou :D
Ještě jednou děkuju :)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama